Komu pomáháme?

Z příspěvků účastníků pochodu, ale i nejmenovaných sponzorů se snažíme od počátku podporovat Dětský domov v Solenicích.

Dále jsme v roce 2015 navázali spolupráci s Nadačním fondem Šance onkoláčkům, kterému jsme v letech 2015 a 2016 poskytli část výtěžku. Jde o nadaci, která materiálně pomáhá onkologicky nemocným dětem lépe zvládat jejich boj s nemocí.

Od roku 2016 do současné doby pomáháme i rodinám, které se ocitly v těžké životní situaci.

V letech 2016 a 2017 rodina Schneiderova z Rožmitálu pod Třemšínem od nás obdržela část financí na léčbu vážně nemocného syna Vojtíška.

V letech 2017 až 2020 jsme odesílali příspěvek pro vážně nemocného Vilémka.

Od roku 2018 do současnosti pomáháme také nemocnému Maximovi.

Od roku 2019 do současnosti poskytujeme finanční pomoc Janě. 

V sekci Příjmy a výdaje je k dispozici rozpis využití financí z jednotlivých ročníků.

Rádi bychom poděkovali Vám všem za příspěvky, které vkládáte na vrcholu do pokladničky a ze kterých můžeme společně pomoci těm, kteří to opravdu potřebují.

    www.dd-solenice.cz
  www.nfsanceonkolackum.cz
  www.vilemek.cz
  www.maximvasek.cz

MAXIM VAŠEK 

Jmenuji se Maxim Vašek a chtěl bych Vás seznámit s mým příběhem a poprosit Vás o pomoc.

Ve 25tt mamce diagnostikovali preeklampsii a ve 27tt jsem se v ÚPMD Podolí akutním císařským řezem narodil, vše se stalo 7.9.2015. Měl jsem 35 cm a vážil 890 g. První den jsem zvládal dýchat sám, druhý den už to byla pro mé nedovyvinuté plícičky taková zátěž, že se mi rozkrvácely a potřeboval jsem umělou plicní ventilaci, na které, i díky mnoha dalším komplikacím, jsem zůstal skoro 3 měsíce. Pak jsem postupně přecházel na neinvazivní ventilaci, přes kyslíkový brejličky, až jsem se kyslíkový podpory pomalu zbavil úplně. Týden před tím, než jsem měl jít konečně skoro po 4 měsících domů, tak mě čekal poslední výkon, a to odoperovat tříselné kýly, při kterých mi, ale udělali ileus a další den jsem šel znovu akutně na sál. Po výkonu jsem skončil v Motole na dětském ARU, znovu na umělé plicní ventilaci a ve strašném stavu, kdy se o mě rodiče báli asi nejvíce. Čekala nás ještě dlouhá cesta…ale zvládli jsme to a všechno vypadalo, „v rámci možností“ dobře, vzhledem k tomu, co jsem měl už za sebou. V červnu roku 2016 nás čekalo vyšetření na foniatrii v Motole, bohužel tam mi zjistili že neslyším, byla to pro nás rána, ale od února 2017 mám voperované kochleární implantáty, díky kterým už začínám vnímat a poznávat zvuky. Hlídali/jí nás ve vývojový ambulanci v Podolí, ale také na očním, kardiologii, nefrologii, plicním, neurologii, ortopedii. Cvičili jsme a cvičíme Vojtovu metodu a chodíme na hipoterapii. Začátkem července 2017 mi ale neurolog diagnostikoval DMO (Dětská mozková obrna – spastická diparéza dolních končetin). Jsem teď ještě v dobrém věku, pro to, aby má prognóza byla nadějná a jednou, někdy, doufám brzo, jsem dokázal chodit. Jednou z nejdůležitějších možností rehabilitace, která by mi zřejmě nejvíc pomohla, je obleček TheraSuit. Čtyřtýdenní rehabilitace v něm, ale stojí 56 000,- a čím více rehabilitace, tím je samozřejmě větší šance, že se jednou postavím a půjdu. Proto moc prosím, za jakoukoliv finanční pomoc, budu Vám moc vděčný.

Ještě jednou moc děkuji za pomoc.

Maxim Vašek 


JANA BŘICHÁČKOVÁ

V létě 2018 jsem se po nešťastném skoku do bazénu najednou se ocitla ve vrtulníku, nehýbajíc se a pak prázdno … po probuzení jsem si říkala: Proč mi visí ty nohy dolů? Ruce jsou tak divně unavené. Slyším, jak na mě personál mluví, bojím se otevřít oči. Když se odvážím a zjistím, že nohy mám normálně na lůžku, ale přesto s nimi nelze pohnout … chci se vzbudit z toho hrozného snu.

Bohužel, … teď jsou dvě možnosti, když Vám konečně dojde, co se to vlastně děje. Buď se uzavřete do sebe a budete protivní sami sobě, nebo se usmějete na návštěvu s nějakým vtípkem a úplně dostanete nejen je, ale i sebe a svůj mozek. S myšlenkou, že se vše zvládne, se s tím vyrovnává lépe. Není to otázka chvilky, za těch pár měsíců od úrazu jsem se myšlenkově dostala na dno x-krát, ale věřím, že za pár let to bude lepší. Stres, deprese, vyčerpání, bezmoc vás provází každý den. Nyní se o mě a mého syna Jakuba stará moje maminka, která to ovšem nemá lehké.

Bohužel za vše se dnes platí a u věcí potřebných pro handicapované obzvlášť, a proto všem děkuji za finanční pomoc.

Jana Břicháčková


VILÉM BIZUB 

Náš syn Vilém se kvůli nedokysličení při porodu narodil ve velmi vážném stavu. Nejdříve nebylo jisté, jestli vůbec přežije, po dlouhém pobytu v nemocnici nám lékaři oznámili, že má rozsáhlé poškození mozku. Náš syn se potýká s kvadruplegickou dětskou mozkovou obrnou, ta postihuje všechny jeho končetiny, mezi další Vilémkovy diagnózy patří epilepsie, kterou se podařilo částečně eliminovat, mentální retardace, centrální porucha zraku… Vilémek je ležák, ale umí otáčet hlavou, a když má radost, kope nožkama jako o závod. A hlavně se dovede opravdu upřímně radovat a smát. Nejvíce ho baví s naší dopomocí plácat rukama, hopsat na míči, poslouchat muziku, koupat se ve vaně s perličkovou podložkou, a hlavně dovádět s mladším bráškou Otakárkem.

Ačkoliv je Vilémek naše sluníčko, každodenní péče o něj je samozřejmě velmi náročná. Vilík nedokáže používat ruce, proto si nemůže sám hrát, musíme ho krmit, přebalovat, polohovat, podávat mu léky na epilepsii, a především s ním pravidelně cvičit. Čím více Vilémek roste, tím více se potýká se spasticitou (zvýšené svalové napětí), která způsobuje patologické držení těla a končetin a vznik bolestivých kontraktur (zkrácení svalů a šlach). Proto potřebuje Vilémek pravidelně rehabilitovat. Velmi mu pomáhá intenzívní cvičení Vojtovou metodou u fyzioterapeutky, ale i např. vodoléčba, hipoterapie (na koni) a canisterapie (se psem), které absolvuje v rámci denního stacionáře, do nějž Vilémek dochází třikrát týdně. Většinu rehabilitací, pobyt ve stacionáři a některé kompenzační a rehabilitační pomůcky si hradíme sami.

Zabezpečení Vilémkových speciálních potřeb je spjato s velkou finanční zátěží, proto si velmi vážíme pomoci nadací a sponzorů. Za jakýkoliv příspěvek mnohokrát děkujeme.

Bizubovi